4.den - úterý 1.7.2025
Po včerejších odpoledních bouřkách by dnes minimálně dopoledne mělo být opět krásně. Včera byl spíše odpočinkový den, takže jsem se dokázal mobilizovat a velmi časně vyrazit na východ sluníčka. Nakonec volím Passo Sella, není to až tak daleko a pro zajímavý výhled by mělo stačit vylézt kousíček nad parkoviště. Kolem čtvrté hodiny jsem na místě a za rozbřesku se snažím najít nějaké pěkné fotomísto. Pohled nad východní obzor naznačuje, že bych se snad mohl dočkat i pěkného světla.
Jasnou dominantou pohledů z kopečka nad sedlem je masiv Sassolungo ale pěkný pohled se z některých míst otevírá i na Marmoladu. Po páté hodině se nejprve začíná barvit obloha.
A po půl šesté začínají první parsky lehce olizova Sassoluongo i Marmoládu.
Za dalších pár minut se sluníčko konečně úplně prodere skrze mraky a opírá se do skal plnou silou.
Nabažen ranním představením sbíhám dolů k autu a zpět do beru okruhem nejprve přes Passo Gardena.
A následně pak přes Passo Campolongo.
Po půl osmé jsem zpět na apartmánu, budím Lucku s Hynčou a po snídani vyrážíme stejně jako včera do sedla Falzarego. Pokračujeme tentokrát kousek dále pod sedlo na parkoviště u lanovky pod Cinque Torri. Na časné odpoledne jsou opět hlášenu bouřky a tak se rozhodujeme ušetřit zhruba hodinku kterou bychom ztratili stoupáním pod pět věží po svých a investujeme nemalý peníz do cesty lanovkou. Ta nás za pár minut vyváží o necelých čtyři sta výškových metrů výše k chatě Rifugio Scoiattoli. V podstatě přímo od horní stanice lanovky se otevírá krásný pohled ne legendární pětici věží Cinque Torri.
Krásný výhled se nabízí i na Tofanu di Rozes nebo Lagazuoi, kde jsem se toulali včera.
Vydáváme se na klasický okruh kolem věží, cestou opět procházíme pozůstatky první světové války, které jsou tu patrné opravdu všude, jde v podstatě o muzeum pod širým nebem. Kolečko nám v pohodovém tempu plném kochání a focení trvá necelé dvě hodinky, takže před polednem jsme zpět u chaty Scoiattoli.
Počasí se zdá být zatím v pohodě a tak si ještě vyšlápneme k chatě Rifugio Averau, odkud se otevírají pohledy směrem k sedlu Giau, ale samozřejmě i zpět na Tofanu.
Je samozřejmě čas i na nějakou tu dobrotu, zde v podobě zmrzliny pro nejmenšího leč zřejmě již nejzdatnějšího turisty.
Postupně sestupujeme zpět dolů k lanovce, akorát včas před tím, než dorazí slibovaná bouřka. Za Cinque Torri už se bouřková mračna rychle blíží.
Cestu zpět do Arabby již opět absolvujeme za deště a prší s kratšími přestávkami až do večera, kdy se nám na krátkou chvíli ukáže krásné přírodní divadlo přímo z balkonu apartmánu.
Večer tradiční filmové promítání a pak zasloužený odpočinek před zítřejším o něco náročnějším výšlapem.
PŘEDCHOZÍ DEN - PONDĚLÍ 30.6. | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - STŘEDA 2.7.