1.den - sobota 28.6.2025
Na hlavní letní výpravu letos padla na italský dvojboj, na jehož první část, tedy návrat po čtyřech letech do kraje úžasných skalních věží, jsem se opravdu moc těšil. Předpověď počasí je výborná a tak velím k sobotnímu velmi časnému odjezdu. Po druhé hodině ranní tedy na další dva týdny opouštíme naše kuřimské hnízdečko a vydáváme se vstříc dobrodružství. Jako tradičně při cestách jižním směrem na sebe to první nenechává dlouho čekat, první zatěžkávací zkouškou je prokouset se k Mikulovu a skrze něj na dále již bezproblémovou rakouskou dálnici. Tam už nám kilometry rychle přibývají a i když po přejezdu do Itálie provoz značně houstne a kolem Cortiny dopravu znatelně brzdí i právě probíhající běžecký závod La Sportiva Lavaredo Ultra Trail. Do prvního dílčího cíle našeho dnešního putování, kterým je sedlo Falzarego, přijíždíme krátce po poledni a marně hledáme volné místo k odstavení plechového oře. Davy přímo v sedle jsou opravdu neuvěřitelné a na mě začíná padat lehká deprese. Nakonec přidáváme další korálek k zdánlivě nekonečné řadě vozů odstavených na krajnici, doufajíce v toleranci karabiniérů a vyrážíme na kraťoučkou procházku k jezeru Limedes. Stačí pár stovek metrů od silnice a člověk se ocitá v jiném světě, davy lidí se rozptylují v obrovském prostoru hor a moje nálada letí okamžitě strmě vzhůru.
K Lago di Limedes přicházíme během půlhodinky, je zde překvapivě celkem dost vody, což je pravděpodobně dáno i tím, že léto teprve začíná. Místo je to krásné i v nepříliš fotogenickém poledním světle a tak jej obcházíme dokola a užíváme si pohledů přes jezero na Averau, Lagazuoi i masiv Tofany.
Pohledům při návratu zpět k autu dominuje pohled na Sass de Stria, i tam bychom rádi v některém z dní následujících vystoupat.
Po krátké aklimatizační procházce je čas dorazit zbytek našeho dnešního autoputování, zbývá nám zhruba půlhodinky cesty do Arabby, která se na následující týden stane našim přechodným domovem. Ubytování v apartmánu na samotném konci městečka při výjezdu na sedlo Pordoi je bezproblémové a tak po zabydlení a krátkém odpoledním odpočinku po dlouhé cestě vyrážíme v podvečer nahoru do sedla Pordoi. V pozdním odpoledni už bez nejmenšího problému parkujeme a od auta se krátce kocháme pohledy na masiv Sella a vrchol Sass Pordoi.
Pod modrou oblohou se vydáváme vzhůru na hřebínek Viel dal Pan. Nejprve se nám otevírá pohled na Sassolungo a zpět k Sass Pordoi.
A poté co vystoupáme až nahoru na hřebínek otevře se nám jako na dlani fantastické panorama Marmolady, kterém nás doprovází až k chatě Rifugio Viel dal Pan.
U chaty obracíme a po již liduprázdném hřebínku se vracíme stejnou cestou zpět. Do kroku nám čím dál tím intenzivněji pískají svišti a při samotném sestupu do sedla Pordoi se nám ukážou i kozorožci.
Zvolna zapadající sluníčko krásně nasvěcuje kapličku kousek nad sedlem aby se nám zanedlouhou schovalo za masiv Langkofel.
Znaveni po náročném dni brzy po večeři usínáme spánkem spravedlivých a necháváme si zdát o dnech příštích v těch nádherných horách.